Komentář: "dušičky"

Církev katolická má dva hned za sebou jdoucí "svátky": slavnost Všech svatých (aby se na nějakého nezapomnělo) a památku Všech věrných zemřelých (tedy těch, kteří z nějakého důvodu "přežívají" v našich privátních srdcích). Je možné, že zavedením těchto (i jiných) svátků měly být zastíněny starší "orgie" pohanské. Stejně dobře možné je i to, že víra v nutnost připomínky zemřelých (a související "tanečky") v sobě skrývá středověké snahy církve vydělat prachy na své "nezastupitelné roli" přimlouvat se za hříšníky na onom světě (což souvisí s naukou o očistci, která se postupně prosadila asi od 12. století). Tohle se aspoň církvi s oblibou předhazuje (dnes se u nás tomuhle kšeftu už moc nedaří ... nahlodali to už valdenští a husité v 15. století). Ačkoliv na "institucionalizované" připomínce mrtvých předků nemusí být nic špatného (naopak), návrat k "vydlabaným dýním" halloweenu je v lepším případě bezduchá taškařice, v horším pak stupidní návrat do temnot pohanských rituálů, magie, pověr ... a k recidivě zotročování v úzkostném tmářství.